CRYSTAL CREATIVE: Slovo, struktura, světlo 7. 6.– 4. 7. 2024
V Praguekabinetu se poprvé představí na samostatné výstavě duo sklářských výtvarníků MgA. Filipa Dobiáse (*1990), který je absolventem sklářského ateliéru prof. Ronyho Plesla na pražské UMPRUM a jeho kolegy brusičského mistra Davida Gábery (*1976). Jejich skleněná díla rovněž doplní autorská tvorba textilního výtvarníka Jana Timoteje Strýčka (1949 – 2023) v podobě dvou velkoformátových gobelínů. Všechny vystavující autory spojuje kromě lásky k umění a poctivému řemeslu rovněž region, ve kterém tvoří a žijí.
David s Filipem si před šesti lety společně založili sklářský ateliér v malebné krajině Valašska, kde vznikají jejich skleněné objekty pod značkou Crystal Creative. Jejich autorská tvorba je známá nejen v regionu, kde tvoří, ale i na poli současné sklářské scény u nás i v zahraničí.
Signifikantní pro jejich tvorbu je nápaditá práce s brusem, čistými liniemi a rytmicky se opakujícím vzorem. Povrch skla často nechávají v matném provedení, tím jejich objekty nabývají jakéhosi dalšího rozměru. V pozadí můžeme tušit, že jejich dílo dávno neslouží své původní funkci, váza či mísa už není pouhým užitým předmětem a doplňkem interiéru. Jedná o svébytné sochařské dílo, které k divákovi promlouvá novým neotřelým jazykem uměleckého vyjádření. Inspirací se stává sakrální architektura, struktury vycházející z přírodních forem, ale i naprosto obyčejné věci jako jsou brázdy na polích a měnící se ráz krajiny pod rukou člověka.
Technologicky sklářská dvojice vychází ze stejných postupů zpracování sklářské suroviny, jako tomu bylo již dříve v období baroka, a díky nimž se stalo české sklo světově uznávané. Jejich tvorba stojí jen a pouze na ruční práci a skvěle zvládnutém řemesle.
Hledání nadčasového designu a posouvání hranic materiálu skla na novou úroveň je to, co na počátku výtvarníka Filipa Dobiáse a brusičského mistra Davida Gáberu na jejich cestě spojilo.
Jak říká sám jeden z autorů:
,,Ve své podstatě se již několik staletí ve výrobě ručního skla nic zásadního nemění, forma je však úplně jiná. Zatímco dřív bylo sklo bráno pouze jako užitný artikl, či ukázka prestiže a společenského postavení, dnes je situace úplně jiná. Naše věci mají vyprávět příběhy, pozorovatel má tušit, že v pozadí je cosi hlubšího. Toužíme po tom, abychom našemu sklu vtiskli duši. Někdy se v něm odráží krajiny, místa, která nás obklopují, ale také křehkost vztahů, nekonečné hledání krásy a ideální proporce. Jedná se o jakýsi souboj se sklem i se samotnými živly, které jej spoluvytvářejí. Ať už se jedná o oheň – při tavení suroviny, vzduch – při foukání do sklářské píšťaly, vodu – unášející brusná zrna a zemi – jež nám dala základní surovinu pro výrobu skla v podobně pískovcových skal / zrn písku, jakožto sediment dávných moří. To všechno bych si přál, aby bylo z našich objektů patrné“.
Exkluzivně pro výstavu autoři vytvořili novou kolekci skleněných objektů, která bude po své premiéře v Praguekabinetu také prezentována na pařížském Maison et objet.
