Eva Sakuma - Blízkost vzdáleného 15.5. - 20.6. 2018

Eva Sakuma Blízkost vzdáleného

Obrazy Evy Sakumy v sobě pojí vytříbené malířské podání vzdálených krajin se silným duchovním prožitkem vnitřní dimenze vnímání reality. Zdánlivě nesouvisející zákoutí světel a stínů sdílejí prostor jednoho plátna, koexistují v něm, nevědouc, že jsou součástí jeden druhého.

Eva Sakuma zkoumá možnosti malby tím, že dokonstruuje prostor a vkládá do něj obyčejné předměty, které však v zastřeném světle působí nadpozemsky. Větve stromů, zapomenutá zákoutí určená k chvilce usebrání, starý mobiliář či paraván záměrně navozují atmosféru dávných časů, nostalgii po již uplynulém a tajemství toho, co bude následovat.

Motiv krajiny se v tvorbě Evy Sakumy objevuje nikoliv pouze opakovaně, ale spíše v určité soustavnosti. Pokračování v tomto námětovém okruhu ji přivedlo k japonské tušové kresbě, která poskytuje obrazu dynamický základ, jež autorka následně překrývá vrstvou akrylových barev, díky níž dosahuje dílo klidového, až meditativně soustředěného charakteru. Křehkost jejích maleb je podtržena svou monochromatickou, avšak současně valérově velmi bohatou barevností s jemnými, tónově bohatými přechody.

Autorka ukazuje pravou podstatu obrazu specifickým vizuálním jazykem, který vychází z potřeby vyjádřit něco, co je slovy nepopsatelné. Nelze a ani není třeba její díla jednoduše rozšifrovat, neboť tím by celé sdělení ztratilo na svém smyslu. V obrazech procházíme cestou objevování sebe sama v již existující krajině, s kterou souzníme v jisté životní energii, která je nám všem společná bez ohledu na konkrétnost daného místa a času. Smyslové i duševní formy jsou zde mlčky rozhozeny do nekonečného prostoru, ve kterém se stává svobodným nejen divák, ale také jeho tvůrce a celé dílo tak nabývá intenzivní obrazotvornosti a opravdovosti. Krása zde není omezením nýbrž nekonečností. Každé jednotlivé místo se vyhraňuje vůči okolí uskutečněním svých možností a toto vymezení je současně rozhraním, na kterém přirozenost se svým okolím komunikuje. Dává tím možnost vyvstání určitých tvarů a jejich proměn na poli vztahů pevného a proměnlivého. Jedním z mezníků mezi vznikem a zánikem je čirá přítomnost, která je zároveň i příležitostí vztahu k celku.

Výtvarné umění se v podání Evy Sakumy stává téměř hudbou, v níž se díla proměňují v tiché nástroje, které svým jemným dechem komunikují s nejryzejší přírodou, s naším nitrem.

text: Ela Vostatková (kurátorka výstavy)

instalace: Sem Tam team s.r.o.

foto: Martin Kincl